Stížnosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 8 Tdo 1231/2011 - 6 To 323/2016
"............. stěžovatel mj. s důrazem na to, že jeho činnost byla pro společnost prospěšná, neboť se snažil pomáhat nemocným lidem, připravoval z pěstovaného konopí různé látky a léky a proto také založil odbornou společnost Konopí je lék, o. s., jejímž posláním je získávání a šíření poznání o účincích a využití konopí, z čehož plyne, že mu nešlo o výrobu nebo jiné nakládání s omamnou látkou k účelům toxikomanickým - tvrdí porušení shora označených základních práv z důvodů obsáhle ve stížnosti rozvedených. Obdobně jako v dovolání poukazuje na to, že jeho jednání nebylo zakázané, když je lze podřadit pod termín "pokusnictví", použitý v ustanovení § 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a nebylo také nebezpečné pro společnost, naopak společnosti prospívalo. Orgány činné v trestním řízení neprokázaly, že by pěstoval, používal a poskytoval rostliny k jiným účelům než k alternativní léčbě, výzkumu a osvětě veřejnosti a v této souvislosti také namítá, že soudy porušily ústavně garantované právo na určování trestnosti činu a aplikaci takové normy, která je pro pachatele příznivější. Je totiž přesvědčen o tom, že v jeho případě, kdy k předmětnému jednání mělo dojít za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, měl být použit tento dříve platný trestní zákon, neboť nový trestní zákoník již materiální stránku trestného činu - nebezpečnost činu pro společnost, která v jeho případě s ohledem na popsané okolnosti rozhodně dána není, nezohledňuje. Poukazuje také na důvody uváděné Ministerstvem zdravotnictví, které mu nevydalo jím žádané povolení k výsadbě konopí. Zabývá se dále rozborem zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, s tím, že pokud jde o ustanovení § 8 uvedeného zákona (vydávání povolení k zacházení) a § 24 téhož zákona (zákaz pěstování odrůd rostliny Cannabis s obsahem více než 0,3 procenta), představujících dle něj tzv. technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 3, 4 a 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/34 ES ze dne 22. 6. 1998 (dále i jen "směrnice č. 98/34"), nedošlo v rámci novelizace uvedeného zákona po vstupu České republiky k jejich oznámení Evropské komisi v souladu s uvedenou směrnicí, a proto se tato ustanovení podle ustálené judikatury Soudního dvora EU, kterou označuje, stala nevymahatelnými a tudíž na stěžovatele, který opakovaně avšak bezvýsledně žádal Ministerstvo zdravotnictví o vydání příslušného povolení, nelze nahlížet jako na osobu nakládající s návykovými látkami neoprávněně ve smyslu ustanovení § 283 odst. 1, 2 trestního zákona. Nejvyššímu soudu pak v návaznosti na podané hodnocení relevantních českých předpisů z hlediska směrnice č. 98/34 vytýká, že se nedostatečně vypořádal s jeho námitkou nevymahatelnosti dotčených ustanovení zákona č. 167/ 1998 Sb., jakož i to, že bez řádného zdůvodnění nepoložil Soudnímu dvoru dle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie, ač k tomu byl povinen a stěžovatel jej k tomu vyzýval, k řešení předběžnou otázku. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti blíže rozvedených důvodů, na jejichž podporu předložil dodatečně k ústavní stížnosti poslanecký návrh změny zákona o návykových látkách a dále kopii usnesení ministerstva zdravotnictví ze dne 5. 3. 2012 č. j. 81582/2011-12/OPL, navrhl zrušení napadených rozhodnutí a zároveň pro rozpor s čl. 4 odst. 4 Listiny navrhl také zrušení v záhlaví označených zákonných ustanovení. ..."
"............. stěžovatel mj. s důrazem na to, že jeho činnost byla pro společnost prospěšná, neboť se snažil pomáhat nemocným lidem, připravoval z pěstovaného konopí různé látky a léky a proto také založil odbornou společnost Konopí je lék, o. s., jejímž posláním je získávání a šíření poznání o účincích a využití konopí, z čehož plyne, že mu nešlo o výrobu nebo jiné nakládání s omamnou látkou k účelům toxikomanickým - tvrdí porušení shora označených základních práv z důvodů obsáhle ve stížnosti rozvedených. Obdobně jako v dovolání poukazuje na to, že jeho jednání nebylo zakázané, když je lze podřadit pod termín "pokusnictví", použitý v ustanovení § 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a nebylo také nebezpečné pro společnost, naopak společnosti prospívalo. Orgány činné v trestním řízení neprokázaly, že by pěstoval, používal a poskytoval rostliny k jiným účelům než k alternativní léčbě, výzkumu a osvětě veřejnosti a v této souvislosti také namítá, že soudy porušily ústavně garantované právo na určování trestnosti činu a aplikaci takové normy, která je pro pachatele příznivější. Je totiž přesvědčen o tom, že v jeho případě, kdy k předmětnému jednání mělo dojít za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, měl být použit tento dříve platný trestní zákon, neboť nový trestní zákoník již materiální stránku trestného činu - nebezpečnost činu pro společnost, která v jeho případě s ohledem na popsané okolnosti rozhodně dána není, nezohledňuje. Poukazuje také na důvody uváděné Ministerstvem zdravotnictví, které mu nevydalo jím žádané povolení k výsadbě konopí. Zabývá se dále rozborem zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, s tím, že pokud jde o ustanovení § 8 uvedeného zákona (vydávání povolení k zacházení) a § 24 téhož zákona (zákaz pěstování odrůd rostliny Cannabis s obsahem více než 0,3 procenta), představujících dle něj tzv. technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 3, 4 a 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/34 ES ze dne 22. 6. 1998 (dále i jen "směrnice č. 98/34"), nedošlo v rámci novelizace uvedeného zákona po vstupu České republiky k jejich oznámení Evropské komisi v souladu s uvedenou směrnicí, a proto se tato ustanovení podle ustálené judikatury Soudního dvora EU, kterou označuje, stala nevymahatelnými a tudíž na stěžovatele, který opakovaně avšak bezvýsledně žádal Ministerstvo zdravotnictví o vydání příslušného povolení, nelze nahlížet jako na osobu nakládající s návykovými látkami neoprávněně ve smyslu ustanovení § 283 odst. 1, 2 trestního zákona. Nejvyššímu soudu pak v návaznosti na podané hodnocení relevantních českých předpisů z hlediska směrnice č. 98/34 vytýká, že se nedostatečně vypořádal s jeho námitkou nevymahatelnosti dotčených ustanovení zákona č. 167/ 1998 Sb., jakož i to, že bez řádného zdůvodnění nepoložil Soudnímu dvoru dle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie, ač k tomu byl povinen a stěžovatel jej k tomu vyzýval, k řešení předběžnou otázku. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti blíže rozvedených důvodů, na jejichž podporu předložil dodatečně k ústavní stížnosti poslanecký návrh změny zákona o návykových látkách a dále kopii usnesení ministerstva zdravotnictví ze dne 5. 3. 2012 č. j. 81582/2011-12/OPL, navrhl zrušení napadených rozhodnutí a zároveň pro rozpor s čl. 4 odst. 4 Listiny navrhl také zrušení v záhlaví označených zákonných ustanovení. ..."
"...... Oproti námitkám uvedeným v ústavní stížnosti Ústavní soud, který se věcí zabýval především z pohledu zachování práva stěžovatele na soudní ochranu, stejně jako Nejvyšší soud nespatřuje v napadených rozhodnutích nalézacího a odvolacího soudu, resp. v úvahách v nich obsažených ústavně nepřípustnou, tj. na základě pravidel logiky myslitelný rámec překračující, a tudíž neakceptovatelnou nesouladnou relaci mezi hodnocením důkazů a skutkovými a právními závěry obecných soudů. Rozhodnutí jmenovaných soudů nevykazují prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94). Dovolací soud se pak ve svém rozhodnutí řádně vypořádal s námitkami v dovolání stěžovatelem vznášenými. Podrobně se zabýval obsahem relevantních ustanovení zákona č. 167/1998 Sb., se závěrem, že pokud v činu, jímž byl stěžovatel uznán vinným, byly shledány znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1, 2 trestního zákona, nedošlo ze strany soudů nižších stupňů k pochybení, přitom se zároveň zabýval i společenskou škodlivostí předmětného jednání stěžovatele ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákona a v souvislosti s tím mj. uvedl, že není pochyb o tom, že stěžovatel léčebnou činnost provozoval, to však ho nezbavuje trestní odpovědnosti, neboť jemu kladená trestná činnost spočívala v tom, že uvedené návykové látky zpracovával do podoby materiálu využitelného pro toxikomanii a není pochyb o tom, že v (rozhodnutích) popsaném rozsahu i způsobem, jakým s omamnými látkami nakládal, porušil zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovatelného nakládání s omamnými a psychotropními látkami, přičemž pokud jde o tu část jeho činnosti, v níž sloužil nemocným lidem a pomáhal jim, odrazila se tato skutečnost ve stanovení mírného trestu.
Dovolací soud dále také podrobně objasnil, z jakých důvodů nepředložil Soudnímu dvoru Evropské unie k rozhodnutí předběžnou otázku. Učinil totiž závěr, že zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, není technickou normou, kterou je třeba nahlásit podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/34, o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů s tím, že takový postup je vyloučen již s ohledem na ustanovení § 1 odst. 1 uvedeného zákona, podle něhož povinnosti stran zacházení s prekurzory a pomocnými látkami vykonává podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství členský stát.
... Ústavní soud tak uzavírá, že zásah do práva stěžovatele na soudní ochranu nezjistil, proto nemohlo dojít ani k tvrzenému porušení dalších shora označených článků Listiny a ústavní stížnost považuje za neopodstatněnou.
Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení zákonných ustanovení shora označených, lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh...."
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2012
Jiří Nykodým
předseda senátu Ústavního soudu
-------------------------------------------------
Krajský soud v Krně a hanácký soud v Prostějově - citace prekurzorového rozsudku justiční žumpy v letech 2010 -2016: "konopí je prekurzor a zákon není technický předpis" (LEŽ JAKO BRNO)
Vědomé výše uvedené nepravdy
justice uváděné v rozporu
s úmluvami, zákony a judikaturou
ESLP, SDEU a ÚS a NS ČR
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2012
Jiří Nykodým
předseda senátu Ústavního soudu
-------------------------------------------------
Krajský soud v Krně a hanácký soud v Prostějově - citace prekurzorového rozsudku justiční žumpy v letech 2010 -2016: "konopí je prekurzor a zákon není technický předpis" (LEŽ JAKO BRNO)
Vědomé výše uvedené nepravdy
justice uváděné v rozporu
s úmluvami, zákony a judikaturou
ESLP, SDEU a ÚS a NS ČR
1. Konopí je údajně prekurzor - chemická látka k výrobě chemických drog
2. Nařízení o prekurzorech bylo údajně implementováno do zákona o návykových látkách
3. Databáze TRIS a Směrnice 98/34/ES údajně vylučuje, že zákon o návykových látkách a zákon o léčivech jsou technické předpisy k výrobě konopí jako léku dle Směrnice 98/34/ES
4. Policie údajně měří obsah THC v souladu se zákonem o návykových látkách a definicí dle § 2 písm. d), když, citujme nejvyšší soud "policie vychází z normy EU"
5. Justice a exekutiva se údajně vůbec nemusí vyjadřovat k netrestnosti skutku dle §§ 28 a 31, odst. 1 trestního zákoníku a unijní a české judikatury netrestnosti cannabisterapie a výzkumu, stejně tak se justice a exekutiva nemusí vyjadřovat k zákazu policie a státních zastupitelství a ministerstva spravedlnosti a vnitra šetřit spáchané zločiny justicí a exekutivou.
6. Nejvyšší soud údajně není povinen předložit předběžné otázky Soudnímu dvoru, protože konopí je prekurzor a o těch rozhoduje členská země
7. Ministr spravedlnosti a vnitra a předsedové justice a trestní exekutivy údajně nejsou povinni okamžitě zastavit důkazy doložené páchání zločinů proti lidskosti, zadat kárně řešit zkorumpované soudce a státní zástupce a vedoucí pracovníky policie
7. Ministr spravedlnosti a vnitra a předsedové justice a trestní exekutivy údajně nejsou povinni okamžitě zastavit důkazy doložené páchání zločinů proti lidskosti, zadat kárně řešit zkorumpované soudce a státní zástupce a vedoucí pracovníky policie
Důkazy prekurzorové nepravdy
justice a trestní exekutivy
 |
| Potvrzující rozhodnutí Parlamentního institutu ČR z března roku 2012, že zákon o návykových látkách a léčivech je technickou normou dle práva Společenství a podléhá notifikaci najdete ZDE .... Potvrzující rozhodnutí UNMZ ČR ze září 2014 najdete ZDE ... Potvrzující rozhodnutí znaleckého ústavu Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého ze srpna 2015, že konopí není prekurzor a obsah účinných látek je vždy odlišný dle zkoumaného vzorku, najdete ZDE |
