Ústavní soud ČR : Trestní a správní řízení v roce 2015 a 2016 dle zákona o informacích a první dovolání NS

Trestní podnět na prostějovské a pražské státní zástupce a soudce podaný na doporučení GIBS Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a dle rozhodnutí brněnské a olomoucké policie Útvaru korupce naopak trestní podnět na ústavní soudce. Podněty jsou podané v roce 2015 a 2016 najdete ZDE (Praha) a dále ZDE (Brno)

1) Rozhodnutí č. j. SPR. ÚS 578/15 dne 9. září 2015 najdete ZDE a ze dne 5. 1. 2016 najdete ZDE

2) Rozhodnutí č. j. SPR. ÚS 433/2015 ze dne

· 22. 6. 2015 najdete ZDE

· 7. 7. 2015 najdete ZDE

· 10. 7. 2015 najdete ZDE

· 6. 8. 2015 najdete ZDE

· 11. 8. 2015 najdete ZDE

· 17. 8. 2015 najdete ZDE

· 24. 8. 2015 najdete ZDE

· 28. 8. 2015 najdete ZDE

· 4. 10. 2015 najdete ZDE

4.11 . 2015 najdete níže

8. 12. 2015 najdete ZDE
4. 1.2016 najdete ZDE
7.1.2016 najdete ZDE

3) Ústavní soud dne 17. 2. 2016 č. j. SPR ÚS 3/16 uvedl, že mu není známo rozhodnutí, v němž by Soud řešil právní otázku, zda vydávání vědomě nepravdivých informací ze strany soudce a státního zástupce v trestním řízení může představovat trestný čin, přestupek, podnět ke kárnému řízení aj. Soud odkázal na rozhodnutí, ve kterých stěžovatelé namítali uvedení nepravdivých informací ze strany soudců v trestním řízení (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 319/04 ze dne 14. 4. 2005, usnesení sp. zn. III. ÚS 458/05 ze dne 27. 10. 2005 a usnesení sp. zn. II. ÚS 2231/09 ze dne 2. 10. 2009).

4) Dne 5.2.2016 Policie ČR č.j. OFK-580-6/ČJ-2016-250001- TR odložen trestní podnět na ústavní soudce Ludvía Davida, Kateřinu Šimáčkovou a Davida Uhlíře za páté neodůvodněné rozhodnutí kryjící závažnou trestnou činnost soudců a státních zástupců (I.ÚS 2431/15 ze dne 10.12.2015)

Nejvyšší soud České republiky

prostřednictvím

Okresního soudu v Prostějově

Havlíčkova 16

797 09 Prostějov

Sp. zn. OS Prostějov: 2 T 104/2010

Sp. zn. KS v Brně: 3 To 25/2011

Na vědomí:

Zastoupení Evropské komise v ČR

P.O.Box 811

111 21 Praha 1

V Praze dne …………

Odsouzený: Mgr. Dušan Dvořák, nar. 12. 1. 1962, trvale bytem Ludmírov – Ospělov 6, okr. Prostějov, t.č. Bořivojova 90, Praha 3

Obhájce: Mgr. Michal David, advokát se sídlem K dolům 1924/42, 143 00 Praha 4, č. osv. ČAK 11251

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 25/2011 ze dne 9. 3. 2011

Přílohy: plná moc obhájce odsouzeného

dále dle textu

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 3 To 25/2011, převzatého odsouzeným 9.5.2011, byl odsouzený uznán vinným ze zvlášť závažného zločinu Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku dílem ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců, a k trestu propadnutí věci, kdy konkrétní věci jsou vyjmenovány v rozsudku. Dále byl uvedeným rozsudkem zrušen rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 10. 2010, č.j. 2 T 104/2010-352.

Odsouzený se s rozsudkem Krajského soudu v Brně neztotožňuje a za využití § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu podává proti výroku o vině, o trestu a proti výroku o tom, že propadlá věc připadá státu, toto

DOVOLÁNÍ,

které odůvodňuje následovně.

II.

V první řadě si odsouzený dovoluje poukázat na několik faktických chyb v rozsudku. Chybně je uvedena již adresa odsouzeného, když tento není k trvalému bydlišti přihlášen na adrese Ludmírov – Ospělov 9, nýbrž na adrese Ludmírov – Ospělov 6. Další chybou je určení data pěstování, kdy rozsudek již v popisu skutku uvádí období od 25. 5. 2008 do 12. 8. 2009, přesto že dobu pěstování odsouzený i orgány činné v trestním řízení určily zcela jinak. Konkrétně, jak je ve spisu uvedeno, 25. května 2008 oznámil odsouzený písemně ministru vnitra Ivanu Langerovi a Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, že vysadil 77 rostlin konopí (stejně tak odsouzený léčebné využití konopí oznámil 10.6. 2009 a 24. 6. vůči OSZ Prostějov), doba sklizně v roce 2009 byla ukončena zásahem Policie ČR Prostějov 18.8.2009. V roce 2009 odsouzený pěstování a zpracování konopí k léčebným účelům oznámil též 19. dubna 2009 Policii ČR v Konici při šetření na místě trvalého bydliště v Ospělově, což bylo v dané době sídlo odborné společnosti Konopí je lék,o.s., IČO: 227 27 281, registrace 7.8.2008, VS/1-1/72502/ 08-R a rovněž tak sídlo výzkumnické farmy odborné společnosti, kde bylo konopí OČTŘ 18.srpna 2009 sklizeno.

Přibližně 14 dní před prvním zásahem Policie ČR na výzkumnické farmě v Ospělově 18.srpna 2009 byly přepočítány rostliny konopí a jejich celkový počet činil cca 1.000, avšak Krajský soud v Brně nadále uvádí toliko 791 kusů rostlin.

Obhajoba dále rozporuje celkové určení váhy zelené sušiny v rozsudku Krajského soudu v Brně. Pokosené rostliny, i kdybychom přistoupili na tvrzení orgánů činných v trestním řízení o jejich počtu, tedy 791 kusů, zcela jistě v sušeném stavu (listí, okvětní listy a květy) nemohly dosahovat váhy cca 25 kg, jak je v rozsudku uvedeno. Vzhledem k tomu, že většina rostlin byla plně vzrostlá a rostliny dosahovaly výšky cca 2 m, je z fyzikálního hlediska nemožné, aby jedna taková rostlina konopí vážila v zelené sušině pouze cca 30 g. Takto vzrostlá rostlina váží v zelené sušině minimálně 400 g. Z toho vyplývá, že po usušení by všech 791 rostlin bylo celkové množství zelené sušiny cca 316 kg. Je více než patrné, že tvrzení o váze usušených rostlin je zcela účelové, protože poměr váhy květu vůči zbylé zelené hmotě sušené rostliny je cca 1:4, pouze květy obsahující nejvíce THC by vážily cca 70 - 80 kg. Odsouzený, resp. členové odborné společnosti Konopí je lék, o.s., doložitelně od počátku trestního řízení apelovali na soud a řadu státních orgánů včetně premiéra, ministra vnitra, ministra spravedlnosti, ministra pro lidská práva, státní zastupitelství, policii, nejvyššího státního zástupce a naposledy po sedmé policejního prezidenta 11.května 2011, protože pracovali s celou zelenou sušinou rostliny konopí (viz výpis evidence předložený KS Brno, nebo fotokasuistika neamputace končetin nemocné s cukrovkou na webových stránkách odborné společnosti www.konopijelek.eu) a opakovaně marně od 10.září 2009 výše uvedené státní činitele žádali o policejní ochranu života, zdraví a majetků nemocných občanů léčících se Cannabis, členů odborné společnosti Konopí je lék,o.s.a pracovníků Edukativní konopné kliniky. Při analýze THC vůči celkové hmotnosti sušiny ze zadrženého konopí by OČTŘ byly nuceny uznat, že v daném případě nejde o trestný čin ani z hlediska zákonného limitu 0,3% THC.

Důkaz:

- vyjádřením odborné společnosti Konopí je lék, o.s. k množství zelené sušiny v rostlině konopí ze dne 8. května 2011

- vyrozumění Policie ČR č.j KRPM-17153-6/PŘ-2009-071211 ze dne 17.května 2009 a č.j. KRPM-34814-9/ČJ-2010-141211 ze dne 4. února 2011

- stížnost zakladatelů Edukativní konopné kliniky policejnímu prezidentovi ze dne 11.května 2011

- dopisem odborné společnosti Konopí je lék,o.s. OS Prostějov ze dne 11.května 2011

- vyrozuměním Policejního prezidia Policie ČR č.j. PPVK-1578-4/ČJ-2011-009VKS ze dne 10. června 2011

- odmítavou reakcí OSZ Prostějov na přípis Policejního prezidia Policie ČR č.j. PPVK-1578-4/ČJ-2011-009VKS vedenou pod 1 ZT 11/2010-195 ze dne 16.června 2011

III.

Krajský soud v Brně ve svém rozsudku uvádí, že odsouzený měl část rostlin i z úrody 2008 již zpracované do podoby materiálu využitelného pro toxikomanii, způsobilé ke spotřebě (tzv. marihuany). Je pravdou a odsouzený nijak nepopírá, že měl určité množství usušeného samičího květenství – to však pouze proto, že odsouzený a jím vedené pracoviště Edukativní konopná klinika využívá ve výzkumu Konopí je lék celou rostlinu, tedy i květenství. Tato sušená směs však nebyla určena k využití pro toxikomanii, nýbrž pro využití léčebné, vědeckovýzkumné a edukativní, jak odsouzený opakovaně uváděl před soudy obou stupňů. Pro spekulaci Krajského soudu v Brně není žádné opora ve spise, ani v provedených důkazech.

Trestní zákoník stanovuje ve svém § 12 odst. 2, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých. Posouzení společenské škodlivosti je pak přenecháno orgánům činným v trestním řízení. Vzhledem k tomu, že se odsouzený již řadu let zabývá výzkumem léčebných účinků konopí, je doložitelně erudovaným odborníkem s mezinárodním vědeckým týmem spolupracujícím s více než 40 lékaři, je zakladatelem a členem odborné společnosti Konopí je lék, o.s., jejímž posláním je získávání a šíření poznání o účincích a využití konopí, zejména léčby a samoléčby konopím, vytváření a šíření příkladů dobré praxe, popularizace, osvěta a vzdělávání laické i odborné veřejnosti, je nepravděpodobné, že by jeho jednání mohlo být posuzováno jako společensky škodlivé. Není nepodstatné, že za terapii, výzkum a vzdělávání v léčbě konopím je odsouzený opakovaně oceňován, např. předsedou vlády Janem Fišerem. Obhajoba má za to, že postoj státu, kdy jedna složka exekutivy odsouzeného stíhá a druhá jej za stejné jednání oceňuje, je schizofrenní.

Je nutné vzít v potaz, že práce odsouzeného již pomohla řadě lidí, což soudu doložili svědci včetně lékařů při jednání u OS Prostějov, tak i písemně doložil olomoucký primátor Martin Novotný, odsouzený v Olomouci v předchozích letech žil a pracoval a založil zde Středisko prevence, léčby a rehabilitace osob ohrožených drogovou závislostí P-centrum spolupracující na řadě vědeckovýzkumných, terapeutických a edukativních projektech s Univerzitou Palackého. Naopak znemožnění další práce a sklizení rostlin a jejich zabavení poškodilo řadu lidí, když se jim nedostalo pomoci ve formě léčebných prostředků vyrobených právě z konopí. Je nutné upozornit na skutečnost, že např. masti vyrobené z konopí jsou schopny zcela zabránit amputaci končetiny, jiné prostředky pak dokáží zmírňovat bolesti daleko účinněji, bezpečněji a šetrněji, než to dokáží běžně dostupné farmaceutické léky s celou řadou negativních vedlejších účinků.

Při zkoumání společenské škodlivosti je nutné postavit proti sobě vědecky i historicky známé léčebné účinky konopí a využitelnost konopí pro toxikomanii. Snaha pomoci lidem s bolestmi a jinými zdravotními obtížemi pak musí jednoznačně zvítězit nad údajnou snahou o šíření toxikomanie. Navíc v daném případě je jednoznačně prokázáno že odsouzený plán rostliny vysadit předem oznámil státním orgánů, odborná společnost Konopí je lék,o.s. a Edukativní konopná klinika vede evidenci a každá „rostlina má svého pacienta“, který čeká na její sklizeň. Na druhé straně nikdy nebylo umožněno komukoliv konopí z výzkumnické farmy v Ospělově zneužívat k toxikomanickým účelům, nebo jej distribuovat jako tzv. marihuanu na černý trh, což rovněž obžaloba nikdy nedoložila..

Dále je nepochybné, že zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, stanoví dostatečně uplatnění odpovědnosti pro uskutečnění činnosti bez povolení, které je vyžadováno, ve svém § 37 a § 38. Zde je však nutné upozornit na § 5 odst. 5 téhož zákona, dle kterého se povolení k zacházení, získávání, skladování a zpracování nevyžaduje mimo jiné pro pokusnické účely. Pokusnický účel pak není nikde zákonem nebo jinou normou definován. Je však odvozen od slova pokus, který jednoznačně naznačuje snahu o vytvoření něčeho nového. O toto se pak odsouzený již několik let pokouší. Dle názoru odsouzeného tak k jeho činnosti není povolení třeba, což opakovaně v případě jiných osob doložily soudy okresní, krajské i Nejvyšší soud (2008). Avšak pro usnadnění celé své práce odsouzený, jak soudu doložil, již v roce 2000 poprvé kontaktoval Ministerstvo zdravotnictví, které je oprávněno dané povolení vydávat, s žádostí o vydání povolení k sázení konopí k vědeckovýzkumným účelům, avšak zmíněné ministerstvo i přes opakované žádosti a apelace k sladění trestního práva se zákonem o návykových látkách doposud nevydalo konečné rozhodnutí. K několika dotazům, mimo jiné jak by mohlo být dosaženo získání povolení a jak došlo Ministerstvo zdravotnictví k závěru, že termín „pokusnictví“ se týká pouze druhů a odrůd rostlin konopí, které nemohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů, se Ministerstvo zdravotnictví buď odmítlo vyjádřit, nebo odmítlo odůvodnit svůj závěr.

Důkaz:

- osvědčením o získání II. ceny za web www.konopijelek.cz v kategorii publicistické dílo zaměřené na problematiku zdravotního postižení v kategorii děl uveřejněných prostřednictvím internetu uděleným Vládním výborem pro zdravotně postižené občany a signované premiérem Janem Fischerem 4. 12. 2009

- osvědčením Law Enforcement Against Prohibition ze dne 16. 5. 2011

- osvědčením A.N.O. – Asociace nestátních organizací poskytujících adiktogické a sociální služby pro osoby ohrožené závislostním chováním ze dne 20. 5. 2011

- osvědčením Úřadu vlády ČR, Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky ze dne 25. 5. 2011

- osvědčením Společnosti pro návykové nemoci České lékařské společnosti J. E. Purkyně

- dopisem Ministerstva zdravotnictví České republiky č.j. MZDR 33867/2011 ze dne 2. 5. 2011

- rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví České republiky č.j. MZDR 35213/2011 ze dne 13. 5. 2011

- dopisem Ministerstva zdravotnictví České republiky č.j. MZDR 35213/2011 ze dne 18. 5. 2011

- oznámením ředitelky „Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové“ MUDr. Mileny Černé č.j 218/2011/gt o udělení grantu na výzkum léčby rakoviny fytokanabinoidy (léčivým konopím) pro Edukativní konopnou kliniku ze dne 21.4.2011

IV.

V dalším postupu je třeba rovněž přihlédnout k § 39 odst. 2 trestního zákoníku, dle kterého jsou povaha a závažnost trestného činu určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu i jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.

Obhájce odsouzeného si dobře uvědomuje, že toto ustanovení se týká hlavně řešení výše trestní sazby, avšak i na tomto ustanovení si obhájce odsouzeného dovoluje poukázat na to, že odsouzení v konkrétním případě nemůže obstát pro absenci úmyslu – v případě odsouzeného nešlo o to vyrobit či jinak nakládat s omamnou látkou k účelům toxikomanickým, či drogovému dealerství, ale pouze k účelům terapeutickým, vědeckovýzkumným a edukativním.

Z hlediska jednotlivých kritérií uvedených v § 39 odst. 2 trestního zákoníku pak konkrétně:

Význam chráněného zájmu – trestný čin Nedovolená výroba a jiné nakládáni s omamnými a psychotropními látkami a jedy je řazena v Hlavě VII – Trestné činy obecně nebezpečné. Chráněným zájmem je zde tedy obecná bezpečnost. Nad tímto však musí jednoznačně převážit zdraví a život lidí, jako chráněný zájem, kterému i trestní zákoník přikládá daleko větší váhu, když jej řadí do Hlavy I. – Trestné činy proti životu a zdraví.

Způsob provedení – odsouzený pěstoval konopí ve velkém množství a nikdy se netajil, že je dané konopí určeno k vědeckovýzkumnému projektu, viz svědectví rektora Univerzity Palackého v Olomouci prof. Lubomíra Dvořáka a písemná komunikace mezi odsouzeným, rektorem Univerzity Palackého a doktorem Lumírem Ondřejem Hanušem z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě z března až června 2009 u OS Prostějov. Odsouzený neměl důvod jakkoli popírat tento fakt, když jeho záměrem bylo naplnění poslání odborné společnosti Konopí je lék,o.s. Naopak pro jistotu předem OČTŘ informoval o záměru vysadit konopí. Nikdy mu nikdo nebránil, až cca měsíc před sklizní bylo konopí zabaveno. Vzhledem k tomu, že státní zastupitelství o tomto jednání vědělo, je otázkou proč nekonalo ihned, jak se o této skutečnosti dozvědělo, ale naopak počkalo, až všechny rostliny vzrostou. V tomto kontextu je pak tím pikantnější, že se tomuto státnímu zastupitelství cca 280kg zelené sušiny včetně tzv. marihuany „ztratilo“. Obhajoba si samozřejmě nedovoluje naznačovat, že snad státní zastupitelství úmyslně počkalo na vypěstování cca 1000ks konopí odsouzeným, aby se jim pak cca 280 kg mohlo ztratit, postup státního zastupitelství je však v daném kontextu nelogický a vzbuzuje oprávněné pochybnosti o jeho zákonnosti.

Následky – podstatně horším následkem než to, že by se rostliny mohly dostat do rukou nepovolaných, je v tomto případě bezpochyby to, že nebylo možné léčit osoby trpící velkými bolestmi, na které již jiné léky nezabíraly, nebo na daná onemocnění nemá dnešní medicína jiné účinné, bezpečné a šetrné prostředky.

Okolnosti – v době medicínského pokroku a rozvoje vědy o léčivých účincích konopí si odsouzený dovolil nastolit jeden z dalších způsobů řešení tradičně neléčitelných nemocí či nemocí tradičně léčitelných jen s velkými obtížemi. Jak již bylo výše uvedeno, posláním jím založené odborné společnosti Konopí je lék,o.s. je získávání a šíření poznání o účincích a využití konopí, zejména léčby a samoléčby konopím, vytváření a šíření příkladů dobré praxe, popularizace, osvěta a vzdělávání laické i odborné veřejnosti. Odsouzený si byl dobře vědom, že se setká s nepochopením, když se rostlinu, která pro většinu lidí představuje symbol toxikomanie, pokusí prosadit v léčení nemocných. Přesto toto činil a jeho práce se setkávala s enormním úspěchem.

Osoba pachatele – již výše bylo popsáno, že odsouzený je erudovaným odborníkem. V ČR má zajisté jedny z největších zkušenosti v daném oboru. Jeho snem není přivádět lidi k toxikomani, ale naopak přivést lidi k poznání, že rostlina, kterou mají spojenou s toxikomanií, je léčivou rostlinou, která může pomoci a pomáhá řadě lidí.

Míra zavinění – odsouzený pěstoval a zpracovával uvedené rostliny s úmyslem rozvoje vědy a výzkumu léčivých genetik konopí a specifických účinků jednotlivých kanabinoidů, léčby osob zařazených do výzkumného programu Konopí je lék a edukace odborné a laické veřejnosti.

Pohnutka, záměr nebo cíl – již několikrát bylo výše zmíněno, že k pěstování konopí odsouzeného vedly pohnutky terapeutického využití konopí a snaha o prosazení zákonnosti v dané věci, nikoli snaha o šíření toxikomanie nebo drogového dealerství.

Pokud Krajský soud v Brně poukazuje na zařazení konopí jako omamné látky do seznamu IV. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č 62/1989 Sb.), musí odsouzený poukázat na jinou úmluvu OSN, konkrétně na Úmluvu OSN o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.), když tato již v preambuli uvádí, že „lékařské použití omamných látek je i nadále nezbytné pro ulehčení bolestí“. Bylo doloženo, že nemocným zařazeným do výzkumného programu Konopí je lék bylo konopí podáváno na písemné doporučení lékaře.

Dále je nutné poukázat též na ustanovení čl. 15 Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS), který ve druhém odstavci stanoví, že svoboda vědeckého bádání je zaručena. Tato svoboda je zaručena každému a bez rozdílu, jak stanoví článek 3 LZPS, v jehož třetím odstavci je rovněž stanoveno, že nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.

Ačkoli se odsouzený, jak již bylo uvedeno v posledním odstavci bodu III tohoto dovolání, domnívá, že k činnosti není třeba zvláštní povolení, pokouší se již léta získat takové povolení přes Ministerstvo zdravotnictví ČR. Toto však stále nevydalo konečné rozhodnutí a věc tak zůstává tzv. „na mrtvém bodě“. V daném případě má odsouzený za to že postupem MZ ČR jsou mu a dalším občanům ČR systematicky a absolutně upírána práva zakotvená v Listině základních práv a svobod – svoboda bádat, když je za toto bádání postihován bez možnosti získat oprávnění k výsadbě a zkoumání konopí.

VI.

Odsouzený tedy namítá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. zákoníku – nesprávné hmotně právní posouzení, jež odsouzený dále spatřuje v tom, že není splněna hmotně právní stránka § 283 odst. 1 trestního zákoníku, neboť podmínkou pro aplikaci § 283 odst. 1 trestního zákoníku je, jak potvrzuje Krajský soud na straně 7 rozsudku, aby dotčená osoba konala „neoprávněně“, tj. a contrario nemohla doložit, že konala z hlediska právního řádu, k jehož aplikaci je soudce vázán, oprávněně.

Nelze tak trestat osobu, která získala povolení k zacházení s návykovými látkami dle § 8 zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách (dále jen „zákon č. 167/1998 Sb.“), resp. která z důvodu porušení práva EU Českou republikou může v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora EU namítat nevymahatelnost požadavku získat povolení v jejím případě (viz níže) a tím se odvolávat toho, že z hlediska unijního práva konala, jako kdyby ji bylo vydáno povolení k zacházení s návykovými látkami dle § 8 zákonem č. 167/1998 Sb., čímž konala z hlediska (podřazeného) národního právního řádu (§ 283 odst. 1, 2 písm. c trestního zákoníku) oprávněně.

Z hlediska skutkového stavu nikdy nebylo zpochybněno, a to ani Krajským soudem, že odsouzený (uznávaná osobnost v svém oboru, viz přílohy) opakovaně žádal, aby mu bylo povolení dle § 8 zákona č. 167/1998 Sb. vydáno. Ministerstvo zdravotnictví ČR toto povolení odsouzenému nevydalo, neboť zejména § 24 zákona č. 167/1998 Sb. stanovuje absolutní zákaz pěstování odrůd rostliny Cannabis s obsahem více než 0,3% látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů z hlediska zákona č. 167/1998 Sb., čímž opět porušuje právo svobodného bádání ohledné této rostliny (čl. 15 LZPS).

Ust. § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., (resp. jejich spojení) je však třeba považovat za tzv. technické předpisy ve smyslu čl. 1 odst. 3,4 a 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (dále jen „směrnice 98/34“). Důvod je ten, že § 24 zákona č. 167/1998 Sb. zakazuje výrobku a s tím spojený obchod mezi členskými státy v případě odrůd rostliny Cannabis s obsahem více než 0,3% látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů. Dále § 8 zákona č. 167/1998 Sb., ačkoliv se týká výkonu činnosti, primárně omezuje obchodovatelnost určitých výrobků.

Ačkoliv nebyla, měla tato ustanovení být oznámena Evropské komisi v souladu se směrnicí 98/34/ES v rámci novelizace zákona č. 167/1998 Sb. po vstupu ČR do EU, a to konkrétně v rámci přijímání návrhu zákona č. 141/2009 Sb., ze dne 28. dubna 2009, kterým se mění zákon č. 167/1998 Sb., neboť v rámci této novely došlo ke změně § 8 zákona č. 167/1998 Sb. od právní úpravy, která nestanovila právní nárok na získávání povolení k zacházení, na právní úpravu, která takový právní nárok stanoví.

Nelze připustit argument, že zavedením liberálnějšího režimu v § 8 zákona č. 167/1998, nevznikla oznamovací povinnost ČR dle směrnice 98/34/ES. ČR byla naopak i v této situaci povinna sporná ustanovení zákona č. 167/1998 Sb. oznámit Komisi v souladu se směrnicí 98/34/ES, neboť dle judikatury Soudního dvora EU se oznamovací povinnost vztahuje i na změny technických předpisů, jež zavádějí v porovnání s předchozí právní úpravou snadnější podmínky pro obchod se zbožím (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 11. ledna 1996 ve věci C-273/94 Evropská komise proti Nizozemskému království, zejména bod 13).

Navíc tento liberalizující režim změnil z hlediska unijního práva význam § 24 zákona č. 167/1998 Sb. v tom smyslu, že před uvedenou liberalizací bylo možné jakémukoliv zacházení s konopím (včetně jeho pěstování) zabránit nevydáním povolení dle původního § 8 zákona č. 167/1998 Sb., který neobsahoval právní nárok, na získávání povolení k takovému zacházení. Po novele zákonem č. 141/2009 Sb. tak jedinou možností, jak zabránit pěstování konopí státními orgány se stal § 24 zákona č. 167/1999 Sb. Jinými slovy, z hlediska obchodu mezi členskými státy tak získal § 24 zákona č. 167/1998 Sb. samostatný právní význam pro právo EU až po novele zákonem č. 141/2009 Sb (viz analogicky rozsudek Soudního dvora ve věci C-20/05 Schwibbert). Skutečnost, že zákon č. 167/1998 Sb. byl přijat před směrnicí 98/34/ES nic na uvedeném nemění, a to s ohledem na „předchůdce“ směrnice 98/34/ES, kterou byla směrnice 83/189/EHS. Tím je povinnost oznámit zákon č. 167/1998 Sb. (a jeho § 24) v souladu se směrnicí 98/34/ES jednoznačně dána.

Nutno explicitně zdůraznit, že zákon č. 167/1998 Sb. nebyl ani v rámci jeho novely zákonem č. 141/2009 Sb. ani v rámci jiných novelizací po vstupu ČR do EU v souladu se směrnicí 98/34/ES Evropské komisi oznámen.

Nutno dále dodat, že judikatura Soudního dvora neuznává ani jeden veřejný zájem, který by členský stát zprošťoval od nedodržení oznamovací povinnosti dle směrnice 98/34. Skutečnost, že jde o trestněprávní předpisy (viz věci C-20/05 Schwibbert, kdy právě šlo o trestněprávní stíhání) či jiné veřejnoprávní předpisy, nebo že by tím byl ohrožen nějaký veřejný zájem či několikamiliardový státní projekt jsou irelevantní. Uvedené technické předpisy zákona č. 167/1998 se dále nemohou dovolávat výjimek z oznamovací povinnosti stanovené v čl. 10 směrnice 98/34/ES.

Zejména tvrzení Krajského soudu, že zákon č. 167/1998 není technickým předpisem, neboť upravuje v návaznosti na přímo aplikovatelný unijní předpis zacházení s omamnými látkami, je zcela chybné. Dle poznámky pod čarou uvedenou v § 1 odst. 1 zákona č. 167/1997 Sb., jde o unijní nařízení týkající se prekursorů drog, mezi kterými konopí není vůbec uvedeno. Navíc tato nařízení neobsahují ustanovení, která by přímo vedla k přijetí § 8 a 24 zákona č. 167/1998 Sb., čímž by na základě čl. 10 odrážka první směrnice 98/34/ES byla dána výjimka, pokud jde o povinnost dotčené vnitrostátní předpisy oznámit. Nutno dodat, že unijní nařízení jsou přímo aplikovatelné a nevyžadují přijímání národních prováděcích předpisů. Tvrzení Krajského soudu tedy nemůže obstát neboť je mylné.

V této souvislosti dále připojuji k tomuto dovolání vyjádření Ministerstva zdravotnictví ČR a předsedy vlády ČR, jež tvrdí, že se směrnice týká pouze technických norem, což je rovněž vztáhnuto na předmětnou věc zcela mylně.

Je pravdou, že se směrnice 98/34/ES vztahuje rovněž na nezávazné technické normy (vedle definice normy v čl. 1 odst. 6 až 10 viz čl. 2 až 7 směrnice 98/34/ES), v předmětné věci jde však o tzv. technický předpis (čl. 1 odst. 3,4 a 11, čl. 8 a další směrnice 98/34/ES), což jsou laicky řečeno národní právně závazné předpisy, jež nevycházejí z harmonizačních předpisů EU a jež stanoví požadavky na výrobky, které by případně mohly narušit obchod mezi členskými státy.

Tím považuje odsouzený za doloženo nejen nesprávnost vyjádření Ministerstva zdravotnictví ČR a předsedy vlády ČR, ale rovněž to, že Krajský soud na straně jedné a Ministerstvo zdravotnictví a předseda vlády ČR na straně druhé si navzájem protiřečí a že ani jeden z těchto tří subjektů neví, oč v případě směrnice 98/34/ES jde.

Naopak je správné a je doloženo, že tím, že sporná ustanovení zákona č. 167/1998 Sb., oznámena nebyla, ačkoliv v rámci přijetí zákona č. 141/2009 Sb., oznámena dle směrnici 98/34/ES měla být, jsou tato ustanovení dle ustálené judikatury Soudního dvora nevymahatelná (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 30. dubna 1996 ve věci CIA Security International, body 45, 54 a 55., dále pokud jde o trestní stíhání a nesplnění oznamovací povinnosti dle směrnice 98/34/ES rozsudek Soudního dvora ze dne 8. listopadu 2007 ve věci C-20/05 Schwibbert, zejména body 32 a 33).

Tím se stávají dotčená ustanovení zákona č. 167/1998 Sb., která upírají odsouzenému možnost získat povolení pro čin, pro který byl odsouzen a nyní je za vysazení rostlin konopí opět trestně stíhán, na základě ustálené judikatury Soudního dvora EU nevymahatelná vůči odsouzenému, čímž je třeba na něj z hlediska unijního práva nahlížet, jako kdyby povolení k zacházení měl a jednal oprávněně ve smyslu § 283 odst. 1 trestního zákoníku.

Důkaz:

- dopisem Ministerstva zdravotnictví České republiky č.j. MZDR 33867/2011 ze dne 2. 5. 2011

- dopisem Ministerstva zdravotnictví České republiky č.j. MZDR 35213/2011 ze dne 18. 5. 2011

- dopisem Předsedy vlády ČR Petra Nečase č.j. 07066/11-OSV ze dne 31. 5. 2011

- stížností ředitele Edukativní konopné kliniky Předsedovi vlády ČR k č.j. 07066/11-OSV ze dne 13.června 2011 s doložením listiny k vydání Rozhodnutí ministru zdravotnictví

VII.

Nejvyšší soud je soudem ve smyslu čl. 267 odst. 3 Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“), jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva. Vzhledem k tomu, že výklad unijního práva je v předmětném sporu rozhodující pro vyřešení právní otázky, vzniká pro Nejvyšší soud v případě, že by měl pochybnosti týkající se výkladu unijního práva, povinnost předložit Soudnímu dvoru EU předběžné otázky k rozhodnutí.

Upozorňujeme dále na povinnosti soudů poslední instance předběžnou otázku Soudnímu dvoru předložit (viz rozsudek Soudního dvora ve věci C-224/01 Köbler týkající se náhrady škody v případě porušení práva EU v důsledku rozhodnutí soudu členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky a dále judikaturu Ústavního soudu, pokud jde porušení ústavně zaručených základních práv v případě kogentní normy práva EU, kterým je čl. 267 odst. 3 Smlouvy o fungování EU – viz zejména nález ÚS ve věci 1009/08 ze dne 08.01.2009 Pfizer, bod 30).

VIII.

Na základě výše uvedených skutečností odsouzený navrhuje, aby Nejvyšší soud položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie v následujícím znění:

„Je trestní stíhání osoby za jednání, kterého se měla dopustit, a které bylo označeno za protiprávní vzhledem k nesplnění technického předpisu ze strany státu, který nebyl v souladu se směrnicí 98/34/ES řádně notifikován, v souladu s právem Unie? Lze dotčenou osobu trestně stíhat?“

Dále odsouzený navrhuje, aby Nejvyšší soud vydal tento

r o z s u d e k :

Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 3 To 25/2011 se ruší v celém rozsahu, tedy ve výroku o vině, trestu i propadnutí věci.

Mgr. Dušan Dvořák

v zastoupení advokátní kanceláře

Mgr. Michal David