Trestní podnět na prostějovské a pražské státní zástupce a soudce podaný na doporučení GIBS Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a dle rozhodnutí brněnské a olomoucké policie Útvaru korupce naopak trestní podnět na ústavní soudce. Podněty jsou podané v roce 2015 a 2016 najdete ZDE (Praha) a dále ZDE (Brno)
1) Rozhodnutí č. j. SPR. ÚS 578/15 dne 9. září 2015 najdete ZDE a ze dne 5. 1. 2016 najdete ZDE
2) Rozhodnutí č. j. SPR. ÚS 433/2015 ze dne
·
22. 6.
2015 najdete
ZDE
·
7. 7.
2015 najdete
ZDE
·
10. 7.
2015 najdete
ZDE
·
6. 8.
2015 najdete
ZDE
·
11. 8.
2015 najdete
ZDE
·
17. 8.
2015 najdete
ZDE
·
24. 8.
2015 najdete
ZDE
·
28. 8.
2015 najdete
ZDE
- 4.11 . 2015 najdete níže
- 8. 12. 2015 najdete ZDE
- 4. 1.2016 najdete ZDE
- 7.1.2016 najdete ZDE
3) Ústavní
soud dne
17. 2. 2016 č. j. SPR ÚS 3/16 uvedl, že mu není známo rozhodnutí, v němž by
Soud řešil právní otázku, zda vydávání vědomě nepravdivých informací ze strany
soudce a státního zástupce v trestním řízení může představovat trestný čin,
přestupek, podnět ke kárnému řízení aj. Soud odkázal na rozhodnutí, ve kterých
stěžovatelé namítali uvedení nepravdivých informací ze strany soudců v trestním
řízení (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 319/04 ze dne 14. 4. 2005, usnesení sp.
zn. III. ÚS 458/05 ze dne 27. 10. 2005 a usnesení sp. zn. II. ÚS 2231/09 ze dne
2. 10. 2009).
4) Dne 5.2.2016 Policie ČR č.j. OFK-580-6/ČJ-2016-250001- TR odložen trestní podnět na ústavní soudce Ludvía Davida, Kateřinu Šimáčkovou a Davida Uhlíře za páté neodůvodněné rozhodnutí kryjící závažnou trestnou činnost soudců a státních zástupců (I.ÚS 2431/15 ze dne 10.12.2015)
4) Dne 5.2.2016 Policie ČR č.j. OFK-580-6/ČJ-2016-250001- TR odložen trestní podnět na ústavní soudce Ludvía Davida, Kateřinu Šimáčkovou a Davida Uhlíře za páté neodůvodněné rozhodnutí kryjící závažnou trestnou činnost soudců a státních zástupců (I.ÚS 2431/15 ze dne 10.12.2015)
Nejvyšší
soud České republiky
prostřednictvím
Okresního
soudu v Prostějově
Havlíčkova 16
797 09 Prostějov
Sp. zn. OS Prostějov: 2 T 104/2010
Sp. zn. KS v Brně: 3 To 25/2011
Na
vědomí:
Zastoupení
Evropské komise v ČR
P.O.Box 811
111 21
Praha 1
V Praze dne …………
Odsouzený:
Mgr. Dušan Dvořák, nar. 12. 1. 1962, trvale bytem Ludmírov – Ospělov 6,
okr. Prostějov, t.č. Bořivojova 90, Praha 3
Obhájce:
Mgr. Michal David, advokát se sídlem K dolům 1924/42, 143 00 Praha
4, č. osv. ČAK 11251
Dovolání proti rozsudku Krajského
soudu v Brně sp. zn. 3 To 25/2011 ze dne 9. 3. 2011
Přílohy: plná moc obhájce odsouzeného
dále dle textu
I.
Rozsudkem
Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 3 To 25/2011, převzatého
odsouzeným 9.5.2011, byl odsouzený uznán vinným ze zvlášť závažného zločinu
Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a
s jedy dle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku dílem ve stadiu
pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody
v trvání 28 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu 30
měsíců, a k trestu propadnutí věci, kdy konkrétní věci jsou vyjmenovány
v rozsudku. Dále byl uvedeným rozsudkem zrušen rozsudek Okresního soudu
v Prostějově ze dne 27. 10. 2010, č.j. 2 T 104/2010-352.
Odsouzený
se s rozsudkem Krajského soudu v Brně neztotožňuje a za využití §
265b odst. 1 písm. g) trestního řádu podává proti výroku o vině, o trestu a
proti výroku o tom, že propadlá věc připadá státu, toto
DOVOLÁNÍ,
které
odůvodňuje následovně.
II.
V první
řadě si odsouzený dovoluje poukázat na několik faktických chyb v rozsudku.
Chybně je uvedena již adresa odsouzeného, když tento není k trvalému
bydlišti přihlášen na adrese Ludmírov – Ospělov 9, nýbrž na adrese Ludmírov –
Ospělov 6. Další chybou je určení data pěstování, kdy rozsudek již
v popisu skutku uvádí období od 25. 5. 2008 do 12. 8. 2009, přesto že dobu
pěstování odsouzený i orgány činné v trestním řízení určily zcela jinak. Konkrétně, jak je ve spisu uvedeno, 25. května 2008 oznámil odsouzený písemně ministru vnitra Ivanu Langerovi a
Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, že vysadil 77 rostlin konopí
(stejně tak odsouzený léčebné využití konopí oznámil 10.6. 2009 a 24. 6. vůči OSZ
Prostějov), doba sklizně v roce 2009 byla ukončena zásahem Policie ČR
Prostějov 18.8.2009. V roce 2009 odsouzený pěstování a zpracování konopí
k léčebným účelům oznámil též 19. dubna 2009 Policii ČR v Konici při
šetření na místě trvalého bydliště v Ospělově, což bylo v dané době sídlo
odborné společnosti Konopí
je lék,o.s., IČO: 227 27 281, registrace 7.8.2008,
VS/1-1/72502/ 08-R a rovněž tak sídlo výzkumnické farmy odborné společnosti,
kde bylo konopí OČTŘ 18.srpna 2009 sklizeno.
Přibližně
14 dní před prvním zásahem Policie ČR na výzkumnické farmě v Ospělově 18.srpna
2009 byly přepočítány rostliny konopí a jejich celkový počet činil cca 1.000,
avšak Krajský soud v Brně nadále uvádí toliko 791 kusů rostlin.
Obhajoba
dále rozporuje celkové určení váhy zelené sušiny v rozsudku Krajského
soudu v Brně. Pokosené rostliny, i kdybychom přistoupili na tvrzení orgánů
činných v trestním řízení o jejich počtu, tedy 791 kusů, zcela jistě
v sušeném stavu (listí, okvětní listy a květy) nemohly dosahovat váhy cca 25 kg, jak je v rozsudku
uvedeno. Vzhledem k tomu, že většina rostlin byla plně vzrostlá a rostliny
dosahovaly výšky cca 2 m,
je z fyzikálního hlediska nemožné, aby jedna taková rostlina konopí vážila
v zelené sušině pouze cca 30
g. Takto vzrostlá rostlina váží v zelené sušině minimálně
400 g.
Z toho vyplývá, že po usušení by všech 791 rostlin bylo celkové množství
zelené sušiny cca 316 kg.
Je více než patrné, že tvrzení o váze usušených rostlin je zcela účelové,
protože poměr váhy květu vůči zbylé zelené hmotě sušené rostliny je cca 1:4,
pouze květy obsahující nejvíce THC by vážily cca 70 - 80 kg. Odsouzený, resp.
členové odborné společnosti Konopí
je lék, o.s., doložitelně od počátku trestního řízení apelovali
na soud a řadu státních orgánů včetně premiéra, ministra vnitra, ministra spravedlnosti,
ministra pro lidská práva, státní zastupitelství, policii, nejvyššího státního
zástupce a naposledy po sedmé policejního prezidenta 11.května 2011, protože pracovali
s celou zelenou sušinou rostliny konopí (viz výpis evidence předložený KS Brno, nebo
fotokasuistika neamputace končetin nemocné s cukrovkou na webových
stránkách odborné společnosti www.konopijelek.eu)
a opakovaně marně od 10.září 2009 výše uvedené státní činitele žádali o policejní ochranu života, zdraví a
majetků nemocných občanů léčících se Cannabis, členů odborné společnosti Konopí je lék,o.s.a
pracovníků Edukativní konopné kliniky. Při
analýze THC vůči celkové hmotnosti sušiny ze zadrženého konopí by OČTŘ byly
nuceny uznat, že v daném případě nejde o trestný čin ani z hlediska
zákonného limitu 0,3% THC.
Důkaz:
-
vyjádřením odborné společnosti Konopí
je lék, o.s. k množství zelené sušiny v rostlině
konopí ze dne 8. května 2011
- vyrozumění
Policie ČR č.j KRPM-17153-6/PŘ-2009-071211 ze dne 17.května 2009 a č.j. KRPM-34814-9/ČJ-2010-141211
ze dne 4. února 2011
- stížnost
zakladatelů Edukativní konopné kliniky policejnímu prezidentovi ze dne
11.května 2011
-
dopisem odborné společnosti Konopí
je lék,o.s. OS Prostějov ze dne 11.května 2011
- vyrozuměním
Policejního prezidia Policie ČR č.j. PPVK-1578-4/ČJ-2011-009VKS
ze dne 10. června 2011
- odmítavou
reakcí OSZ Prostějov na přípis Policejního prezidia Policie ČR č.j. PPVK-1578-4/ČJ-2011-009VKS vedenou pod 1 ZT
11/2010-195 ze dne 16.června 2011
III.
Krajský
soud v Brně ve svém rozsudku uvádí, že odsouzený měl část rostlin i z úrody 2008 již
zpracované do podoby materiálu využitelného pro toxikomanii, způsobilé ke
spotřebě (tzv. marihuany). Je pravdou a odsouzený nijak nepopírá, že měl určité
množství usušeného samičího květenství – to však pouze proto, že odsouzený a
jím vedené pracoviště Edukativní konopná klinika využívá ve výzkumu Konopí je lék celou
rostlinu, tedy i květenství. Tato sušená směs však nebyla určena k využití
pro toxikomanii, nýbrž pro využití léčebné, vědeckovýzkumné a edukativní, jak
odsouzený opakovaně uváděl před soudy obou stupňů. Pro spekulaci Krajského soudu v Brně není žádné opora ve spise,
ani v provedených důkazech.
Trestní
zákoník stanovuje ve svém § 12 odst. 2, že trestní odpovědnost pachatele a
trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých. Posouzení společenské
škodlivosti je pak přenecháno orgánům činným v trestním řízení. Vzhledem
k tomu, že se odsouzený již řadu let zabývá výzkumem léčebných účinků
konopí, je doložitelně erudovaným odborníkem s mezinárodním vědeckým týmem
spolupracujícím s více než 40 lékaři, je zakladatelem a členem odborné
společnosti Konopí je lék,
o.s., jejímž posláním je získávání a šíření poznání o účincích a využití
konopí, zejména léčby a samoléčby konopím, vytváření a šíření příkladů dobré
praxe, popularizace, osvěta a vzdělávání laické i odborné veřejnosti, je nepravděpodobné, že by jeho jednání mohlo
být posuzováno jako společensky škodlivé. Není nepodstatné, že za terapii,
výzkum a vzdělávání v léčbě konopím je odsouzený opakovaně oceňován, např.
předsedou vlády Janem Fišerem. Obhajoba má za to, že postoj státu, kdy jedna
složka exekutivy odsouzeného stíhá a druhá jej za stejné jednání oceňuje, je
schizofrenní.
Je
nutné vzít v potaz, že práce odsouzeného již pomohla řadě lidí, což soudu
doložili svědci včetně lékařů při jednání u OS Prostějov, tak i písemně doložil
olomoucký primátor Martin Novotný, odsouzený v Olomouci v předchozích
letech žil a pracoval a založil zde Středisko prevence, léčby a rehabilitace
osob ohrožených drogovou závislostí P-centrum spolupracující na řadě
vědeckovýzkumných, terapeutických a edukativních projektech s Univerzitou
Palackého. Naopak znemožnění další práce a sklizení rostlin a jejich zabavení
poškodilo řadu lidí, když se jim nedostalo pomoci ve formě léčebných prostředků
vyrobených právě z konopí. Je nutné upozornit na skutečnost, že např.
masti vyrobené z konopí jsou schopny zcela zabránit amputaci končetiny,
jiné prostředky pak dokáží zmírňovat bolesti daleko účinněji, bezpečněji a
šetrněji, než to dokáží běžně dostupné farmaceutické léky s celou řadou
negativních vedlejších účinků.
Při
zkoumání společenské škodlivosti je nutné postavit proti sobě vědecky i
historicky známé léčebné účinky konopí a využitelnost konopí pro toxikomanii.
Snaha pomoci lidem s bolestmi a jinými zdravotními obtížemi pak musí
jednoznačně zvítězit nad údajnou snahou o šíření toxikomanie. Navíc
v daném případě je jednoznačně prokázáno že odsouzený plán rostliny
vysadit předem oznámil státním orgánů, odborná společnost Konopí je lék,o.s. a
Edukativní konopná klinika vede evidenci a každá „rostlina má svého pacienta“,
který čeká na její sklizeň. Na druhé straně nikdy nebylo umožněno komukoliv konopí
z výzkumnické farmy v Ospělově zneužívat k toxikomanickým
účelům, nebo jej distribuovat jako tzv. marihuanu na černý trh, což rovněž
obžaloba nikdy nedoložila..
Dále
je nepochybné, že zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, stanoví
dostatečně uplatnění odpovědnosti pro uskutečnění činnosti bez povolení, které
je vyžadováno, ve svém § 37 a
§ 38. Zde je však nutné upozornit na §
5 odst. 5 téhož zákona, dle kterého se povolení k zacházení, získávání,
skladování a zpracování nevyžaduje mimo jiné pro pokusnické účely. Pokusnický
účel pak není nikde zákonem nebo jinou normou definován. Je však odvozen od
slova pokus, který jednoznačně naznačuje snahu o vytvoření něčeho nového. O
toto se pak odsouzený již několik let pokouší. Dle názoru odsouzeného tak
k jeho činnosti není povolení třeba, což opakovaně v případě jiných
osob doložily soudy okresní, krajské i Nejvyšší soud (2008). Avšak pro
usnadnění celé své práce odsouzený, jak
soudu doložil, již v roce 2000 poprvé kontaktoval Ministerstvo
zdravotnictví, které je oprávněno dané povolení vydávat, s žádostí o
vydání povolení k sázení konopí k vědeckovýzkumným účelům, avšak
zmíněné ministerstvo i přes opakované žádosti a apelace k sladění
trestního práva se zákonem o návykových látkách doposud nevydalo konečné
rozhodnutí. K několika dotazům, mimo jiné jak by mohlo být dosaženo
získání povolení a jak došlo Ministerstvo zdravotnictví k závěru, že
termín „pokusnictví“ se týká pouze druhů a odrůd rostlin konopí, které nemohou
obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů, se Ministerstvo
zdravotnictví buď odmítlo vyjádřit, nebo odmítlo odůvodnit svůj závěr.
Důkaz:
- osvědčením o získání II. ceny za web
www.konopijelek.cz v kategorii publicistické
dílo zaměřené na problematiku zdravotního postižení v kategorii děl
uveřejněných prostřednictvím internetu uděleným Vládním výborem pro zdravotně
postižené občany a signované premiérem Janem Fischerem 4. 12. 2009
- osvědčením Law Enforcement Against
Prohibition ze dne 16. 5. 2011
- osvědčením A.N.O. – Asociace
nestátních organizací poskytujících adiktogické a sociální služby pro osoby
ohrožené závislostním chováním ze dne 20. 5. 2011
- osvědčením Úřadu vlády ČR, Rady
vlády pro koordinaci protidrogové politiky ze dne 25. 5. 2011
- osvědčením Společnosti pro návykové
nemoci České lékařské společnosti J. E. Purkyně
- dopisem Ministerstva zdravotnictví
České republiky č.j. MZDR 33867/2011 ze dne 2. 5. 2011
- rozhodnutím Ministerstva
zdravotnictví České republiky č.j. MZDR 35213/2011 ze dne 13. 5. 2011
- dopisem Ministerstva zdravotnictví
České republiky č.j. MZDR 35213/2011 ze dne 18. 5. 2011
- oznámením ředitelky „Výboru dobré
vůle Nadace Olgy Havlové“ MUDr. Mileny Černé č.j 218/2011/gt o udělení grantu na
výzkum léčby rakoviny fytokanabinoidy (léčivým konopím) pro Edukativní konopnou
kliniku ze dne 21.4.2011
IV.
V dalším
postupu je třeba rovněž přihlédnout k § 39 odst. 2 trestního zákoníku, dle
kterého jsou povaha a závažnost trestného činu určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem
provedení činu i jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou
pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.
Obhájce odsouzeného si dobře uvědomuje,
že toto ustanovení se týká hlavně řešení výše trestní sazby, avšak i na tomto ustanovení si obhájce odsouzeného
dovoluje poukázat na to, že odsouzení v konkrétním případě nemůže obstát
pro absenci úmyslu – v případě odsouzeného nešlo o to vyrobit či jinak
nakládat s omamnou látkou k účelům toxikomanickým, či drogovému
dealerství, ale pouze k účelům terapeutickým, vědeckovýzkumným a edukativním.
Z hlediska
jednotlivých kritérií uvedených v § 39 odst. 2 trestního zákoníku pak
konkrétně:
Význam
chráněného zájmu – trestný čin
Nedovolená výroba a jiné nakládáni s omamnými a psychotropními látkami a
jedy je řazena v Hlavě VII – Trestné činy obecně nebezpečné. Chráněným
zájmem je zde tedy obecná bezpečnost. Nad tímto však musí jednoznačně převážit
zdraví a život lidí, jako chráněný zájem, kterému i trestní zákoník přikládá
daleko větší váhu, když jej řadí do Hlavy I. – Trestné činy proti životu a
zdraví.
Způsob
provedení – odsouzený pěstoval konopí
ve velkém množství a nikdy se netajil, že je dané konopí určeno
k vědeckovýzkumnému projektu, viz svědectví rektora Univerzity Palackého v Olomouci
prof. Lubomíra Dvořáka a písemná komunikace mezi odsouzeným, rektorem Univerzity
Palackého a doktorem Lumírem Ondřejem Hanušem z Hebrejské univerzity
v Jeruzalémě z března až června 2009 u OS Prostějov. Odsouzený neměl důvod
jakkoli popírat tento fakt, když jeho záměrem bylo naplnění poslání odborné
společnosti Konopí je lék,o.s.
Naopak pro jistotu předem OČTŘ informoval o záměru vysadit konopí. Nikdy mu
nikdo nebránil, až cca měsíc před sklizní bylo konopí zabaveno. Vzhledem k tomu,
že státní zastupitelství o tomto jednání vědělo, je otázkou proč nekonalo
ihned, jak se o této skutečnosti dozvědělo, ale naopak počkalo, až všechny
rostliny vzrostou. V tomto kontextu je pak tím pikantnější, že se tomuto
státnímu zastupitelství cca 280kg zelené sušiny včetně tzv. marihuany
„ztratilo“. Obhajoba si samozřejmě nedovoluje naznačovat, že snad státní
zastupitelství úmyslně počkalo na vypěstování cca 1000ks konopí odsouzeným, aby se jim pak cca 280 kg mohlo ztratit, postup
státního zastupitelství je však v daném kontextu nelogický a vzbuzuje
oprávněné pochybnosti o jeho zákonnosti.
Následky
– podstatně horším následkem než to,
že by se rostliny mohly dostat do rukou nepovolaných, je v tomto případě
bezpochyby to, že nebylo možné léčit osoby trpící velkými bolestmi, na které
již jiné léky nezabíraly, nebo na daná onemocnění nemá dnešní medicína jiné
účinné, bezpečné a šetrné prostředky.
Okolnosti – v době medicínského pokroku a rozvoje vědy o
léčivých účincích konopí si odsouzený dovolil nastolit jeden z dalších
způsobů řešení tradičně neléčitelných nemocí či nemocí tradičně léčitelných jen
s velkými obtížemi. Jak již bylo výše uvedeno, posláním jím založené
odborné společnosti Konopí
je lék,o.s. je získávání a šíření poznání o účincích a
využití konopí, zejména léčby a samoléčby konopím, vytváření a šíření příkladů
dobré praxe, popularizace, osvěta a vzdělávání laické i odborné veřejnosti.
Odsouzený si byl dobře vědom, že se setká s nepochopením, když se
rostlinu, která pro většinu lidí představuje symbol toxikomanie, pokusí
prosadit v léčení nemocných. Přesto toto činil a jeho práce se setkávala
s enormním úspěchem.
Osoba
pachatele – již výše bylo popsáno, že
odsouzený je erudovaným odborníkem. V ČR má zajisté jedny z největších
zkušenosti v daném oboru. Jeho snem není přivádět lidi k toxikomani,
ale naopak přivést lidi k poznání, že rostlina, kterou mají spojenou
s toxikomanií, je léčivou rostlinou, která může pomoci a pomáhá řadě lidí.
Míra
zavinění – odsouzený pěstoval a
zpracovával uvedené rostliny s úmyslem rozvoje vědy a výzkumu léčivých
genetik konopí a specifických účinků jednotlivých kanabinoidů, léčby osob
zařazených do výzkumného programu Konopí je lék a edukace odborné a laické veřejnosti.
Pohnutka,
záměr nebo cíl – již několikrát bylo
výše zmíněno, že k pěstování konopí odsouzeného vedly pohnutky
terapeutického využití konopí a snaha o prosazení zákonnosti v dané věci, nikoli
snaha o šíření toxikomanie nebo drogového dealerství.
V.
Pokud
Krajský soud v Brně poukazuje na zařazení konopí jako omamné látky do
seznamu IV. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č 62/1989 Sb.),
musí odsouzený poukázat na jinou úmluvu
OSN, konkrétně na Úmluvu OSN o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.), když
tato již v preambuli uvádí, že „lékařské použití omamných látek je i
nadále nezbytné pro ulehčení bolestí“. Bylo doloženo, že nemocným zařazeným
do výzkumného programu Konopí
je lék bylo konopí podáváno na písemné doporučení lékaře.
Dále
je nutné poukázat též na ustanovení čl.
15 Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS), který ve druhém odstavci
stanoví, že svoboda vědeckého bádání je zaručena. Tato svoboda je zaručena
každému a bez rozdílu, jak stanoví článek 3
LZPS, v jehož třetím odstavci je rovněž stanoveno, že nikomu nesmí být
způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
Ačkoli
se odsouzený, jak již bylo uvedeno v posledním odstavci bodu III tohoto
dovolání, domnívá, že k činnosti není třeba zvláštní povolení, pokouší se
již léta získat takové povolení přes Ministerstvo zdravotnictví ČR. Toto však
stále nevydalo konečné rozhodnutí a věc tak zůstává tzv. „na mrtvém bodě“.
V daném případě má odsouzený za to že postupem MZ ČR jsou mu a dalším
občanům ČR systematicky a absolutně upírána práva zakotvená v Listině základních
práv a svobod – svoboda bádat, když je za toto bádání postihován bez možnosti
získat oprávnění k výsadbě a zkoumání konopí.
VI.
Odsouzený tedy namítá dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. zákoníku – nesprávné
hmotně právní posouzení, jež odsouzený dále spatřuje v tom, že není splněna
hmotně právní stránka § 283 odst. 1 trestního zákoníku, neboť podmínkou pro
aplikaci § 283 odst. 1 trestního zákoníku je, jak potvrzuje Krajský soud na
straně 7 rozsudku, aby dotčená osoba
konala „neoprávněně“, tj. a contrario nemohla doložit, že konala
z hlediska právního řádu, k jehož aplikaci je soudce vázán,
oprávněně.
Nelze tak trestat osobu, která získala povolení k
zacházení s návykovými látkami dle § 8 zákonem č. 167/1998 Sb.,
o návykových látkách (dále jen „zákon č. 167/1998 Sb.“), resp. která z důvodu
porušení práva EU Českou republikou může v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora EU
namítat nevymahatelnost požadavku získat povolení v jejím případě (viz
níže) a tím se odvolávat toho, že z hlediska unijního práva konala, jako
kdyby ji bylo vydáno povolení k zacházení s návykovými látkami dle § 8
zákonem č. 167/1998 Sb., čímž konala z hlediska (podřazeného) národního
právního řádu (§ 283 odst. 1, 2 písm. c trestního zákoníku) oprávněně.
Z hlediska skutkového stavu nikdy nebylo
zpochybněno, a to ani Krajským soudem, že odsouzený (uznávaná osobnost
v svém oboru, viz přílohy) opakovaně žádal, aby mu bylo povolení dle § 8
zákona č. 167/1998 Sb. vydáno. Ministerstvo zdravotnictví ČR toto povolení
odsouzenému nevydalo, neboť zejména § 24 zákona č. 167/1998 Sb. stanovuje
absolutní zákaz pěstování odrůd rostliny Cannabis s obsahem více
než 0,3% látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů z hlediska zákona č.
167/1998 Sb., čímž opět porušuje právo svobodného bádání ohledné této rostliny
(čl. 15 LZPS).
Ust. § 8
a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., (resp. jejich spojení) je
však třeba považovat za tzv. technické předpisy ve smyslu čl. 1 odst. 3,4 a 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES
ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti
norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační
společnosti (dále jen „směrnice 98/34“). Důvod je ten, že § 24 zákona č.
167/1998 Sb. zakazuje výrobku a s tím spojený obchod mezi členskými státy
v případě odrůd rostliny Cannabis s obsahem více než 0,3% látek
ze skupiny tetrahydrokanabinolů. Dále § 8 zákona č. 167/1998 Sb., ačkoliv se
týká výkonu činnosti, primárně omezuje obchodovatelnost určitých výrobků.
Ačkoliv
nebyla, měla tato ustanovení být oznámena Evropské komisi v souladu se
směrnicí 98/34/ES v rámci novelizace zákona č. 167/1998 Sb. po vstupu ČR
do EU, a to konkrétně v rámci
přijímání návrhu zákona č. 141/2009 Sb., ze dne 28. dubna 2009, kterým se mění
zákon č. 167/1998 Sb., neboť v rámci této novely došlo ke změně § 8 zákona
č. 167/1998 Sb. od právní úpravy, která nestanovila právní nárok na
získávání povolení k zacházení, na právní úpravu, která takový právní
nárok stanoví.
Nelze připustit argument, že zavedením liberálnějšího
režimu v § 8 zákona č. 167/1998, nevznikla oznamovací povinnost ČR dle směrnice
98/34/ES. ČR byla naopak i v této situaci povinna sporná ustanovení zákona
č. 167/1998 Sb. oznámit Komisi v souladu se směrnicí 98/34/ES, neboť dle
judikatury Soudního dvora EU se oznamovací povinnost vztahuje i na změny
technických předpisů, jež zavádějí v porovnání s předchozí právní
úpravou snadnější podmínky pro obchod se zbožím (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 11. ledna 1996 ve věci C-273/94 Evropská komise proti
Nizozemskému království, zejména bod 13).
Navíc tento liberalizující režim změnil
z hlediska unijního práva význam § 24 zákona č. 167/1998 Sb. v tom
smyslu, že před uvedenou liberalizací bylo možné jakémukoliv zacházení s konopím
(včetně jeho pěstování) zabránit nevydáním povolení dle původního § 8 zákona č.
167/1998 Sb., který neobsahoval právní nárok, na získávání povolení
k takovému zacházení. Po novele zákonem č. 141/2009 Sb. tak jedinou
možností, jak zabránit pěstování konopí státními orgány se stal § 24 zákona č.
167/1999 Sb. Jinými slovy,
z hlediska obchodu mezi členskými státy tak získal § 24 zákona č. 167/1998
Sb. samostatný právní význam pro právo EU až po novele zákonem č. 141/2009 Sb
(viz analogicky rozsudek Soudního dvora ve věci C-20/05 Schwibbert). Skutečnost, že zákon č. 167/1998 Sb. byl
přijat před směrnicí 98/34/ES nic na uvedeném nemění, a to s ohledem na
„předchůdce“ směrnice 98/34/ES, kterou byla směrnice 83/189/EHS. Tím je
povinnost oznámit zákon č. 167/1998 Sb. (a jeho § 24) v souladu se
směrnicí 98/34/ES jednoznačně dána.
Nutno explicitně zdůraznit, že zákon č. 167/1998 Sb.
nebyl ani v rámci jeho novely zákonem č. 141/2009 Sb. ani v rámci
jiných novelizací po vstupu ČR do EU v souladu se směrnicí 98/34/ES
Evropské komisi oznámen.
Nutno dále dodat, že judikatura Soudního dvora neuznává ani jeden veřejný zájem, který
by členský stát zprošťoval od nedodržení oznamovací povinnosti dle směrnice
98/34. Skutečnost, že jde o trestněprávní předpisy (viz věci C-20/05 Schwibbert, kdy právě šlo o
trestněprávní stíhání) či jiné veřejnoprávní předpisy, nebo že by tím byl
ohrožen nějaký veřejný zájem či
několikamiliardový státní projekt jsou irelevantní. Uvedené technické
předpisy zákona č. 167/1998 se dále nemohou dovolávat výjimek z oznamovací
povinnosti stanovené v čl. 10 směrnice 98/34/ES.
Zejména tvrzení Krajského soudu, že zákon č. 167/1998
není technickým předpisem, neboť upravuje v návaznosti na přímo
aplikovatelný unijní předpis zacházení s omamnými látkami, je zcela
chybné. Dle poznámky pod čarou uvedenou v § 1 odst. 1 zákona č. 167/1997
Sb., jde o unijní nařízení týkající se prekursorů drog, mezi kterými konopí není vůbec uvedeno. Navíc tato nařízení
neobsahují ustanovení, která by přímo vedla k přijetí § 8 a 24 zákona č. 167/1998 Sb.,
čímž by na základě čl. 10 odrážka první směrnice 98/34/ES byla dána výjimka,
pokud jde o povinnost dotčené vnitrostátní předpisy oznámit. Nutno dodat, že
unijní nařízení jsou přímo aplikovatelné a nevyžadují přijímání národních
prováděcích předpisů. Tvrzení Krajského soudu tedy nemůže obstát neboť je
mylné.
V této souvislosti dále připojuji k tomuto
dovolání vyjádření Ministerstva zdravotnictví ČR a předsedy vlády ČR, jež tvrdí, že se
směrnice týká pouze technických norem, což je rovněž vztáhnuto na
předmětnou věc zcela mylně.
Je pravdou, že se směrnice 98/34/ES vztahuje rovněž na
nezávazné technické normy (vedle definice normy v čl. 1 odst. 6 až
10 viz čl. 2 až 7 směrnice 98/34/ES), v předmětné věci jde však o tzv.
technický předpis (čl. 1 odst. 3,4
a 11, čl. 8
a další směrnice 98/34/ES), což jsou laicky řečeno
národní právně závazné předpisy, jež nevycházejí z harmonizačních
předpisů EU a jež stanoví požadavky na výrobky, které by případně mohly narušit
obchod mezi členskými státy.
Tím považuje odsouzený za doloženo nejen nesprávnost
vyjádření Ministerstva zdravotnictví ČR a předsedy vlády ČR, ale rovněž to, že
Krajský soud na straně jedné a Ministerstvo zdravotnictví a předseda vlády ČR
na straně druhé si navzájem protiřečí
a že ani jeden z těchto tří subjektů neví, oč v případě směrnice
98/34/ES jde.
Naopak je správné a je doloženo, že tím, že sporná
ustanovení zákona č. 167/1998 Sb., oznámena nebyla, ačkoliv v rámci
přijetí zákona č. 141/2009 Sb., oznámena dle směrnici 98/34/ES měla být, jsou
tato ustanovení dle ustálené judikatury Soudního dvora nevymahatelná (Srov.
rozsudek Soudního dvora ze dne 30. dubna 1996 ve věci CIA Security
International, body 45, 54 a 55., dále pokud jde o
trestní stíhání a nesplnění oznamovací povinnosti dle směrnice 98/34/ES rozsudek
Soudního dvora ze dne 8. listopadu 2007 ve věci C-20/05 Schwibbert, zejména body 32 a 33).
Tím
se stávají dotčená ustanovení zákona č. 167/1998 Sb., která upírají odsouzenému
možnost získat povolení pro čin, pro který byl odsouzen a nyní je za vysazení
rostlin konopí opět trestně stíhán, na základě ustálené judikatury Soudního
dvora EU nevymahatelná vůči odsouzenému, čímž je třeba na něj z hlediska
unijního práva nahlížet, jako kdyby povolení k zacházení měl a jednal
oprávněně ve smyslu § 283 odst. 1 trestního zákoníku.
Důkaz:
- dopisem Ministerstva zdravotnictví České republiky
č.j. MZDR 33867/2011 ze dne 2. 5. 2011
- dopisem Ministerstva zdravotnictví České republiky
č.j. MZDR 35213/2011 ze dne 18. 5. 2011
- dopisem Předsedy vlády ČR Petra Nečase č.j.
07066/11-OSV ze dne 31. 5. 2011
- stížností ředitele Edukativní konopné kliniky
Předsedovi vlády ČR k č.j. 07066/11-OSV ze dne 13.června 2011 s doložením listiny
k vydání Rozhodnutí ministru zdravotnictví
VII.
Nejvyšší soud je soudem ve smyslu čl. 267 odst. 3
Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“), jehož rozhodnutí nelze napadnout
opravnými prostředky podle vnitrostátního práva. Vzhledem k tomu, že výklad unijního práva je v předmětném
sporu rozhodující pro vyřešení právní otázky, vzniká pro Nejvyšší soud
v případě, že by měl pochybnosti týkající se výkladu unijního práva,
povinnost předložit Soudnímu dvoru EU předběžné otázky k rozhodnutí.
Upozorňujeme
dále na povinnosti soudů poslední instance předběžnou otázku Soudnímu dvoru
předložit (viz rozsudek Soudního
dvora ve věci C-224/01 Köbler týkající se náhrady škody
v případě porušení práva EU v důsledku rozhodnutí soudu členského
státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky a dále judikaturu
Ústavního soudu, pokud jde porušení ústavně zaručených základních práv
v případě kogentní normy práva EU, kterým je čl. 267 odst. 3 Smlouvy o
fungování EU – viz zejména nález ÚS ve věci 1009/08 ze dne 08.01.2009 Pfizer, bod 30).
VIII.
Na
základě výše uvedených skutečností odsouzený navrhuje, aby Nejvyšší soud položil
předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie v následujícím znění:
„Je trestní stíhání osoby za jednání,
kterého se měla dopustit, a které bylo označeno za protiprávní vzhledem k nesplnění
technického předpisu ze strany státu, který nebyl v souladu se směrnicí
98/34/ES řádně notifikován, v souladu s právem Unie? Lze dotčenou
osobu trestně stíhat?“
Dále
odsouzený navrhuje, aby Nejvyšší soud vydal tento
r o
z s u d e k :
Rozsudek
Krajského soudu v Brně č.j. 3 To 25/2011 se ruší v celém rozsahu, tedy ve výroku
o vině, trestu i propadnutí věci.
Mgr. Dušan Dvořák
v zastoupení
advokátní kanceláře
Mgr.
Michal David
|