Text třetí ústavní stížnosti najdete ZDE
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Mgr. Dušana Dvořáka, zastoupeného Mgr. Dominikou Kovaříkovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 5 KZT 9/2013-23 ze dne 22. února 2013, a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově č. j. 1 ZT 55/2012-79 ze dne 25. ledna 2013, za účasti 1) Krajského státního zastupitelství v Brně a 2) Okresního státního zastupitelství v Prostějově, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou elektronicky dne 24. dubna 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich bylo usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově pro nepříčetnost stěžovatele v době činu zastaveno jeho trestní stíhání pro zvlášť závazný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku. Toho se měl dopustit tím, že od dubna do srpna 2011 se záměrem poskytnout zpracovanou hmotu dalším osobám vypěstoval nejméně 96 kusů rostlin Canabis, z nichž některé částečně zpracoval do podoby materiálu využitelného pro toxikomanii, a to bez příslušného povolení. Jeho stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně. Stěžovatel namítá, že byla porušena jeho základní práva podle čl. 1, čl. 5, čl. 10 odst. 2, čl. 15, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel požaduje, aby jeho jednání bylo v rámci trestního řízení řádně prošetřeno, neboť je přesvědčen, že nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu a trestní řízení by mělo být zastaveno z pro něj příznivějších důvodů. Je přesvědčen, že se trestného jednání nedopustil a jeho shledání nezpůsobilým má za cíl zastřít nemožnost jej za tento čin odsoudit. Rekapituluje, že čelil čtyřem obviněním za pěstování a zpracování konopí, které jako vedoucí výzkumu "Konopí je lék" poskytoval nemocným. Za sklizeň konopí v roce 2009 již byl odsouzen, což je předmětem jeho stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Orgánům veřejné moci vytýká, že nebyla nijak diskutována a zohledněna jeho námitka, že z hlediska pokroku vědy nelze ignorovat individuální a společenský prospěch léčení určitých nemocí pomocí konopí, resp. kanabinoidů. V daném případě si vypěstování rostlin konopí na výzkumnické farmě stěžovatele za účely léčebnými objednaly osoby, které měly před vstupem do výzkumu informovaný souhlas, musely splnit řadu povinností a činily tak s vědomím ošetřujícího lékaře. Ostatně podle stěžovatele z rozsudku Soudního dvora Evropské unie č. C-136/09 (správně C-137/09) ze dne 16. prosince 2010 ve věci Josemans se používání návykových látek pro léčebné účely těší ochraně komunitárního práva. Národní právní úprava kriminalizující jakékoliv nakládání s omamnými látkami za léčebnými účely je tedy zjevně protiprávní. Poukazuje rovněž na to, že Ministerstvo zdravotnictví přistoupilo k notifikaci zákona o návykových látkách dle směrnice Evropského Parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů, ale novela zákona o léčivech během legislativního procesu oznámena nebyla. Domnívá se, že v takovém kontextu nemůže být náhodou, že došlo k jeho shledání nepříčetným ze spáchání vytýkaného trestného činu. Psychiatrický posudek se podle stěžovatele opírá výlučně o velice kontroverzní umístění stěžovatele v psychiatrickém zařízení v roce 2003, což nemá splňovat požadavky nutnosti specifických důkazů, že stěžovatel není schopen se sám o sebe postarat nebo že představuje nebezpečí po jiné osoby, tak jak byly vyloženy v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci X et Y proti Chorvatsku č. 5193/09 ze dne 3. února 2012. Navíc je spolu s dalším posudkem zpracovaným ohledně jeho osoby založen na ničím nepodložené spekulaci. Předmětný posudek je nadto bez jakéhokoliv zákonného nároku podkladem v řízení o omezení jeho právní způsobilosti. Dospěl k závěru, že jediným účelem napadnutých usnesení je znemožnit, aby trestní obvinění proti stěžovateli byla projednávána soudem. Dovolává se i § 12 odst. 2 trestního zákoníku, resp. právního názoru obsaženého v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 52/2008 ze dne 30. ledna 2008 s tím, že nebylo-li mu nezákonné jednání prokázáno, nelze na něj opakovaně pohlížet jako na jednání protiprávní. Poukazuje i na to, že objem účinné látky v rostlinách, které u něj byly zajištěny, nebyl řádně zjištěn, protože žádná policejní metodika k měření THC v konopí neexistuje.
3. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost je z hlediska skutku, jeho právní kvalifikace a odůvodnění zastavení trestního řízení analogická s ústavní stížností stěžovatele vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 4859/12, požádal, aby předmětná ústavní stížnost byla z důvodu hospodárnosti a rychlosti soudního řízení a ochrany práv (nejen) stěžovatele projednána a rozhodnuta v rámci řízení vedeného pod sp. zn. IV. ÚS 4859/12.
4. Ústavní soud předesílá, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), v ustanovení § 43 přiznává v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje
k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.
5. Podle čl. 90 alinea secunda Ústavy České republiky jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Lze proto souhlasit se stěžovatelem v tom, že důsledně vzato jen soud jej může zprostit obvinění, pro které proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. Nicméně Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti setrvale zdůrazňuje, že není zaručeno právo určité osoby, aby jiná osoba byla stíhána a odsouzena, protože trestní řízení představuje toliko vztah mezi pachatelem a státem (sp. zn. Pl. ÚS 17/10, N 123/61 SbNU 767 - bod 61). Český trestní proces dokonce tradičně není založen ani na principu, že by měl někdo oprávnění, aby proti němu bylo vedeno trestní stíhání (Čapek, K. Povídky z druhé kapsy. Soud pana Havleny). K porušení základních práv proto zásadně nemůže dojít tím, že proti někomu není vedeno trestní stíhání vůbec, ani tím, že je zahájené trestní stíhání ukončeno, aniž by o něm rozhodoval meritorně soud.
6. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona. S ohledem na to, že nebyla shledána opodstatněnost ústavní stížnosti, nebyl shledán ani důvod ke spojení této věci s věcí vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 4859/12.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2013
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Mgr. Dušana Dvořáka, zastoupeného Mgr. Dominikou Kovaříkovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 5 KZT 9/2013-23 ze dne 22. února 2013, a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově č. j. 1 ZT 55/2012-79 ze dne 25. ledna 2013, za účasti 1) Krajského státního zastupitelství v Brně a 2) Okresního státního zastupitelství v Prostějově, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou elektronicky dne 24. dubna 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich bylo usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově pro nepříčetnost stěžovatele v době činu zastaveno jeho trestní stíhání pro zvlášť závazný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku. Toho se měl dopustit tím, že od dubna do srpna 2011 se záměrem poskytnout zpracovanou hmotu dalším osobám vypěstoval nejméně 96 kusů rostlin Canabis, z nichž některé částečně zpracoval do podoby materiálu využitelného pro toxikomanii, a to bez příslušného povolení. Jeho stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně. Stěžovatel namítá, že byla porušena jeho základní práva podle čl. 1, čl. 5, čl. 10 odst. 2, čl. 15, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel požaduje, aby jeho jednání bylo v rámci trestního řízení řádně prošetřeno, neboť je přesvědčen, že nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu a trestní řízení by mělo být zastaveno z pro něj příznivějších důvodů. Je přesvědčen, že se trestného jednání nedopustil a jeho shledání nezpůsobilým má za cíl zastřít nemožnost jej za tento čin odsoudit. Rekapituluje, že čelil čtyřem obviněním za pěstování a zpracování konopí, které jako vedoucí výzkumu "Konopí je lék" poskytoval nemocným. Za sklizeň konopí v roce 2009 již byl odsouzen, což je předmětem jeho stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Orgánům veřejné moci vytýká, že nebyla nijak diskutována a zohledněna jeho námitka, že z hlediska pokroku vědy nelze ignorovat individuální a společenský prospěch léčení určitých nemocí pomocí konopí, resp. kanabinoidů. V daném případě si vypěstování rostlin konopí na výzkumnické farmě stěžovatele za účely léčebnými objednaly osoby, které měly před vstupem do výzkumu informovaný souhlas, musely splnit řadu povinností a činily tak s vědomím ošetřujícího lékaře. Ostatně podle stěžovatele z rozsudku Soudního dvora Evropské unie č. C-136/09 (správně C-137/09) ze dne 16. prosince 2010 ve věci Josemans se používání návykových látek pro léčebné účely těší ochraně komunitárního práva. Národní právní úprava kriminalizující jakékoliv nakládání s omamnými látkami za léčebnými účely je tedy zjevně protiprávní. Poukazuje rovněž na to, že Ministerstvo zdravotnictví přistoupilo k notifikaci zákona o návykových látkách dle směrnice Evropského Parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů, ale novela zákona o léčivech během legislativního procesu oznámena nebyla. Domnívá se, že v takovém kontextu nemůže být náhodou, že došlo k jeho shledání nepříčetným ze spáchání vytýkaného trestného činu. Psychiatrický posudek se podle stěžovatele opírá výlučně o velice kontroverzní umístění stěžovatele v psychiatrickém zařízení v roce 2003, což nemá splňovat požadavky nutnosti specifických důkazů, že stěžovatel není schopen se sám o sebe postarat nebo že představuje nebezpečí po jiné osoby, tak jak byly vyloženy v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci X et Y proti Chorvatsku č. 5193/09 ze dne 3. února 2012. Navíc je spolu s dalším posudkem zpracovaným ohledně jeho osoby založen na ničím nepodložené spekulaci. Předmětný posudek je nadto bez jakéhokoliv zákonného nároku podkladem v řízení o omezení jeho právní způsobilosti. Dospěl k závěru, že jediným účelem napadnutých usnesení je znemožnit, aby trestní obvinění proti stěžovateli byla projednávána soudem. Dovolává se i § 12 odst. 2 trestního zákoníku, resp. právního názoru obsaženého v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 52/2008 ze dne 30. ledna 2008 s tím, že nebylo-li mu nezákonné jednání prokázáno, nelze na něj opakovaně pohlížet jako na jednání protiprávní. Poukazuje i na to, že objem účinné látky v rostlinách, které u něj byly zajištěny, nebyl řádně zjištěn, protože žádná policejní metodika k měření THC v konopí neexistuje.
3. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost je z hlediska skutku, jeho právní kvalifikace a odůvodnění zastavení trestního řízení analogická s ústavní stížností stěžovatele vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 4859/12, požádal, aby předmětná ústavní stížnost byla z důvodu hospodárnosti a rychlosti soudního řízení a ochrany práv (nejen) stěžovatele projednána a rozhodnuta v rámci řízení vedeného pod sp. zn. IV. ÚS 4859/12.
4. Ústavní soud předesílá, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), v ustanovení § 43 přiznává v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje
k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.
5. Podle čl. 90 alinea secunda Ústavy České republiky jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Lze proto souhlasit se stěžovatelem v tom, že důsledně vzato jen soud jej může zprostit obvinění, pro které proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. Nicméně Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti setrvale zdůrazňuje, že není zaručeno právo určité osoby, aby jiná osoba byla stíhána a odsouzena, protože trestní řízení představuje toliko vztah mezi pachatelem a státem (sp. zn. Pl. ÚS 17/10, N 123/61 SbNU 767 - bod 61). Český trestní proces dokonce tradičně není založen ani na principu, že by měl někdo oprávnění, aby proti němu bylo vedeno trestní stíhání (Čapek, K. Povídky z druhé kapsy. Soud pana Havleny). K porušení základních práv proto zásadně nemůže dojít tím, že proti někomu není vedeno trestní stíhání vůbec, ani tím, že je zahájené trestní stíhání ukončeno, aniž by o něm rozhodoval meritorně soud.
6. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona. S ohledem na to, že nebyla shledána opodstatněnost ústavní stížnosti, nebyl shledán ani důvod ke spojení této věci s věcí vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 4859/12.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2013
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu
